Surfové pobyty pořádáme v sedmi světových destinacích, jen jedna z nich ale leží v Karibiku. Je to Dominikánská republika, kde nám před třemi dny začal první surfový pobyt letošního roku. Budeme rádi, když následující dva měsíce prožijete s námi.
Do městečka Cabarete jsme, jako každý rok, dorazili tři dny před prvními klienty, abychom, opět jako každý rok, zjistili, že vše je úplně jinak, než jsme se na konci uplynulé sezóny domluvili. Jiný Evropan by byl zneklidněl, my to ale neděláme poprvé, takže to nikoho nepřekvapilo. Rozdělili jsme si úkoly a začali je plnit tak, aby bylo do příjezdu prvních účastníků vše připraveno. Já dostala na starosti domluvu s instruktory.
Umyla jsem si vlasy, koupila flašku rumu a vydala se na pláž. Dopravovat se tu můžete několika způsoby, z nich za zmínku stojí dva, a to poměrně standartní mototaxi a zvláštní kříženec evropských minibusů s transportéry zvaný qua qua. K tomu se ještě dostaneme, pro začátek jsem zvolila motorku. Řidiči, kteří službu převozu osob z místa na místo poskytují, nejsou prakticky nijak označeni. Poznáte je většinou podle toho, že vlastní motorku. Tu ale mají v Dominikáně téměř všichni. Druhým poznávacím znakem je, že Vám službu ve chvíli, kdy kolem Vás zrovna projíždějí, sami nabídnou.
Už jsem ušla skoro půl kilometru, na pláž to bylo daleko a kolem projela jen jedna motorka. Řídil ji snad jediný řidič v širokém okolí, který službu mototaxi nenabízel, nicméně se po chvíli uvolil, že mne za cenu jen třikrát vyšší než je standartní taxa, na pláž odveze. Bylo horko, a tak jsem souhlasila.
Na jediném semaforu v celém městečku svítila červená. Řidič ji zcela ignoroval, a to především proto, že je horko a stát v horku na slunci na červenou uprostřed křižovatky je nesmysl. Slunce je nebezpečné. Argument to byl neprůstřelný, na pláž jsme ale dorazili v pořádku.
Sraz s instruktory měl začínat ve tři hodiny, kolem půl čtvrté byli na místě čtyři ze šesti, a to jen proto, že na sraz zapomněli, za to se ale s kamarády domluvili, že si dají odpoledne na pláži pivo. Nejmladší instruktor mi řekl, že vypadám staře, jeden z dvou chybějících volal, že nepřijde, ale pokud přijede hodně holek, tak učit bude. Nejlepší z našich instruktorů, Ian z Venezuely, měl závazné tři prsty na každé ruce, protože je ráno při protahování strčil do zapnutého ventilátoru nad postelí.
Ve tři čtvrtě na čtyři bylo rozhodnuto, že se meeting odsune až na další den, namísto toho ale uděláme fotku z nového dronu, který si kluci pořídili. Na fotku jsme se snažili vměstnat poměrně dlouho, čas plynul a bylo jasné, že dnes už nic nevyřešíme. Chvíli jsme ale, na začátek sezóny, měli alespoň pěknou fotku. Ta se nakonec musela také smazat, protože jeden z instruktorů doma řekl, že je v angličtině a ne na pláži. Takže se nevyřešilo vůbec nic. Až na mne to nikomu nevadilo.
