Pravidelní účastníci našich surf campů už jistě tuší, o čem tento článek bude. Ano, je to vyhlášený skok z mostu do mořského kanálu, který Hossegorem protéká. Pro ostřílené mazáky je to hračka, přelezeš zábradlí, zamáváš do kamery a skáčeš dolů. Pak hned po schodech zpátky na most, a to celé znova a znova. Jenže pro prvoskokany je to větší oříšek. S první překážkou se setkávají už při příchodu na onen most. Drsnými pohledy si totiž musí změřit síly s místním gangem náctiletých hochů, který sídlí u lavičky na začátku mostu. To nejhorší ale přijde až těšně před skokem, když se postaví na tenkou římsu a zamíří pohled dolů na hladinu. Reálně je to sice nějakých šest, možná sedm metrů,

Poprvé jsem se na Srí Lanku vypravil před rokem a půl, protože mi všichni vyprávěli o tom, jak kvalitní vlny je tam možné chytit. Jenže, jak se za nimi dostat? Možností je milion, ale, když chcete fungovat s minimálními náklady, tak se nabízí v podstatě jen jedna možná. Po příletu na ostrov se na tebe sesype hromada taxikářů, kteří obratem nabízejí to nejlevnější a nejkvalitnější svezení po Srí Lance. My však vybíráme nejzábavnější a taky velmi levný způsob přepravy, a to autobus, kde každý kousek je originál! Ať už miluješ barevný tuning, spoustu světýlek, kožené sedačky potažené igelitem, LCD screeny, blikající sošky Buddhy, hlasitou místní muziku a nebo jen polorozpadlou rachotinu, tak si vždy přijdeš na