Na pozadí zvratů a pálení červených trenek v české politice, které se odehrály mezi mým návratem z kouzelného Bali a odletem do jen o něco méně krásné Kantábrie, bylo možné zaznamenat ve světě českého surfingu několik významných událostí. Každá z nich by si zasloužila minimálně jeden vlastní blog, ne-li dva, bohužel jsem ale na letišti v Madridu nebyla vpuštěna do VIP salónku, (protože ho chvíli předtím údajně nejprve vyjedla a následně poblila velká italská skupina), takže si nemám kde dobýt počítač a tak to bude jen stručný přehled.
Na prvním místě je třeba jmenovat premiéru filmu No wave back s Matějem Novákem v hlavní roli, která byla nešťastně naplánována na víkend školení řidičů našeho surf-tripu, takže jsme ji bohužel nikdo neviděli. Myslela jsem, že budu mít, podobně jako u předchozího počinu Choose your wave, možnost shlédnout dílo někdy mezi jeho 65. a 94. premiérou, tentokrát si ale producenti nastudovali lépe význam tohoto slova spočívající v „prvním veřejném uvedení uměleckého díla“ a od dalších premiérových repríz upustili. Recenzi tedy napíšu později.
Druhým významný počinem byla opět premiéra, tentokrát surfového videa Surfer, ve kterém se skupina odvážlivců žijících převážně na Bali vydává surfovat a dropovat si navzájem vlny nejen na tomto, ale také na okolních ostrovech. Datum premiéry bylo zvoleno vhodněji, s žádným školením se nekrylo, tím ale bohužel výčet věcí, za kterou můžeme produkci mejdanu pochválit, končí. Celý večer začínal pro všechny účastníky asi hodinovou frontou, ve které až do poslední chvíle nebylo jasné, zda vede nebo nevede ke guestlistu. Několikrát se během čekání roznesla fáma, že už dovnitř nepouští, načež se část lidí dala do pohybu, obešla organizátory, ochranku i prodavačku vstupenek a vešla dovnitř bez placení.
Promítací sál byl značně poddimenzovaný. Stejně na tom bylo plátno, připomínající svým rozměrem večerní promítání u nás doma na dvoře. Většinou se díváme na Vrchní, prchni. To samé platí o ozvučení, které evidentně nerevizoval žádný zvukař. Podobně jako plátno byly poddimenzovány i bary, kde bylo nejlepší koupit si drink a opět se postavit do fronty. A ty byly i na čurání v parku. Celovečerní film o délce cca 30 min. jsem nakonec také neviděla, a to kvůl čekání právě v této frontě. Krátká stopáž mne zradila. Asi pustili jiný sestřih. Českej surfing se vším všudy. Proto to mám tak ráda.
Třetí události, která nebyla úplně o surfování, jsem se účastnila s bratrem Otíkem taky. Jednalo se o surfovou (a jinou) reality show Cool wave pro televizi Prima Cool. Natáčení probíhalo v březnu na ostrově Fuerteventura a s Otíkem jsme měli na starosti trénink týmu Modrých. Hned jsme si je oblíbili, byli naprosto skvělí, féroví, kamarádští a vždy na ně bylo spolehnutí v tom, že v žádné z disciplín, v které se soutěžilo, buď zásadně nevynikali, popřípadě ji v životě dělali úplně poprvé. Surfování jim ale, v mezích možností, šlo, a proto jsme na ně moc hrdí.
Po absolvování natáčení si velmi vážím všech kameramanů a dalších členů televizních štábů, protože poslouchat to, co jsme si tam s Otíkem po dobu čtrnácti dnů říkali, není určitě nic jednoduchého. A taky jsem díky celé akci zjistila, jak málo toho o výuce surfování v postatě vím. Fakt, že tak nějak zhruba znám třicet pláží světa, v podstatě vůbec nic neznamená, a mám se toho opravdu ještě hodně co učit.
